Smyslem tohoto článku je nastínit lidem, kteří vůbec netuší, o čem je tantrická práce, jak může taková terapie vypadat na konkrétním případu z mojí praxe. Pokusila jsem se tu popsat ucelenou terapii (3 sezení Emočního detoxu) s klientkou tak, jak jsem ji vnímala já ze svého pohledu, a zároveň doplnit o autentickou zpětnou vazbu klientky po terapii, samozřejmě s jejím souhlasem. (Mé poděkování za sdílení a možnost jeho zveřejnění patří paní Lence.)
Za klíčovou v tomto případě považuji první masáž, proto o ní napíši nejvíce.
Přišla ke mně mladá 35ti letá, mírně vystrašená žena s tím, že řeší celoživotní potíže ve svém životě, nejkomplikovanější oblastí je partnerský vztah, je v rozvodovém řízení s manželem. Touží po láskyplném vztahu s mužem, ale prakticky není schopna intimně žít, nikdy v životě nezažila orgasmus, nemá ráda své tělo, protože jí doteky a vše, co souvisí s milostným životem, přináší pouze úzkost, bolest, anebo naprosté prázdno. Sex byl pro ni pouze povinnost ve směru ke svému muži, vyhověla, aby se cítil dobře (jejími slovy „to nějak vydržela, aby byla v jeho očích dobrou manželkou“), po milování se pravidelně cítila bezmocná a v podstatě zneužitá, o to hůř, že s vlastním svolením.
Při rozhovoru se spontánně dostává až ke svému dětství, kde se odehrály určité situace, které jako dítě nemohla pochopit či zpracovat, prakticky se obrnila a vytvořila si svoji osobnost tak, aby dokázala přežít v daných podmínkách, ovšem za cenu potlačení sebe samé. Celý svůj dosavadní život potom fungovala v této „normě“.
V posledním roce prostě přetekl pohár toho, co všechno dokázala vytěsnit, po velkém pádu a v životní krizi si uvědomila, že by ráda začala žít svůj sen a postupně začíná pracovat sama na sobě.
Už když se mi svěřuje se svojí životní tíhou, často pláče, přesto v ní vnímám velké odhodlání a to je důležité.
Pečlivě jí vysvětlím průběh celé masáže, co je důležité, jak dýchat, jak pracovat se zvukem (hlasem), a aby dala průchod jakýmkoli emocím. Klientka mi dává také vědět, že s nahotou – vzhledem k tomu, že i já jsem žena – nemá až tak velký problém, resp. je odhodlaná „to“ zvládnout, přeje si prožít masáž bez oblečení.
Před samotnou masáží spolu provádíme specifickou meditaci, aby se zbavila alespoň částečně povrchního napětí, učím ji dýchat, aby zakusila, co vlastně dokáže pouhý hluboký nádech. Postupně se přestává třást a vnímám, že pomalu můžeme začít.
Požádám ji, aby se na chvíli se mnou propojila pohledem do očí, a pomalu jí položím své dlaně na její.
Už toto „pouhé“ položení rukou na její v ní probudí vlnu pláče. Vnímám také, že má tendenci jít do velké lítosti nad sebou, takže je nutné stále s ní dýchat, udržovat ji přítomnou. Požádám ji, aby zkusila celý následující proces vnitřně odevzdat něčemu vyššímu a dovolila si spolehnout na moudrost vlastního těla.
Když se jí začnu velmi jemně a velmi pomalu dotýkat při úvodním rituálu, zjišťuji, že prakticky není schopna snést na svém těle ani sebelaskavější dotek na naprosto bezpečných místech, jako jsou ruce, hlava, ramena. Její tělo reaguje škubáním, třesem a následným pláčem. S každou takovouto vlnou emocí zůstávám s ní, nejdu dál, čekám, až emoce odezní.
Když potom přejdu k samotné práci s tělem vleže, dá se říci, že v podstatě o masáži nemůže být ani řeč.
(Pozn. není časté, že by klient či klientka reagovali až takto extrémně, často i při poměrně velkých blocích uložených v těle jsou lidé většinově schopni doteky a masáž prožít, někde bývá dotek příjemný velmi, někde méně; někde může být bolest, někde necitlivost. Tato klientka je podle mě silně v kontaktu se svým traumatem, její tělo je velmi přecitlivělé, není třeba ho (trauma) nikde „dolovat“ z hloubky, ona ho prostě žije)
Velká část terapie probíhá tak, že pouze velmi něžně a jemně pokládám dlaně postupně na celé její tělo nejprve ze zadní strany. Každé posunutí mých dlaní na nové místo je provázeno třesem jejího těla, pláčem, který se však postupně zklidňuje, po chvíli jsem schopna vnímat v daném místě určité uvolnění, vymizení tenze, mohu jít dál. Poté co takto ošetřím zadní stranu těla, zkouším, jak bude reagovat na pohyb mých dlaní, na pohlazení. Probíhá totéž, pláč, velké emoce, třes na každém kousku těla, pracuji s ní velmi pomalu a jemně, při každé nové emoci zastavím a vyčkám, až dojde ke zklidnění. Neprovádím úplně tradiční postup masáže, klientka není připravena na hlubší doteky. Je nutné vždy naslouchat tělu klienta tak, abychom nešli dál nebo rychleji, než nás pouští.
Nakonec se pomalu dostaneme i k olejové masáži, klientka je velmi citlivá na sebemenší tlak, který vnímá jako velkou bolest. Kousek po kousku se nám podaří provést jemnou masáž téměř bez tlaku, cítím, že ve spojení se svým dechem a s možností vyjadřovat všechny pocity, je schopna tuto masáž zvládnout, rozhodně však nelze mluvit o tom, že by v ní vnímala něco příjemného.
Z mého pohledu je to však úspěch, již dokáže dotek snést, necítí v něm primární ohrožení.
Hloubkovou masáž neprovádím, cítím, že je třeba pracovat po vrstvách a minimálně jednu jsme rozhodně sloupnuly. Ošetřím jen citlivě některé tlakové body, tyto jsou provázeny vždy emocí, pláčem, velkým brněním v celém těle, což je známkou uvolňujících se traumat.
Ošetření a masáž těla zepředu probíhá obdobně, velmi pomalu a velmi jemně. Doteky na prsou a v oblasti hrudníku v klientce probouzejí velikou emoční bolest, často mi pláče v náručí. Po každém odeznění vlny pláče se ptám, zda mám či mohu pokračovat.
Dokonce i masáž dlaní rukou, kterou běžně ženy milují, jí způsobuje úzkost a citovou bolest, pracuji skoro po milimetrech, každou chvíli zastavuji, aby se cítila v bezpečí a nabrala novou sílu jít dál.
Body na břiše jsou bolestivé i na velmi jemný tlak, než k nim dojdu, provádím dlouhou a pozvolnou masáž břicha, poněvadž břicho je velmi zranitelné místo a potřebuji cítit, že mě opravdu pouští.
Takto ošetřím její tělo i zepředu, má již tělo opravdu hodně rozvibrované, uvolnilo se mnoho, za sebe bych v tuto chvíli skončila a do masáže joni se pro tentokrát vůbec nepouštěla. Navrhuji to klientce, ona mě ale prosí, že by chtěla zkusit alespoň vnější masáž joni.
Souhlasím tedy a velmi pomalu od třísel začnu s jemnou masáží. Asi po 15ti minutách mi klientka po první velké emoci sděluje, že jsem měla pravdu, že je již velmi vyčerpaná a nemá sílu na jakékoli další emoce.
Masáž tedy citlivě ukončím, zakryji její tělo a zůstávám v tichosti s ní, až jí odezní vibrace a třes, který má v celém těle.
Potom jí dám prostor ke sdílení. Svěřuje se mi s obrovskou únavou, že je velmi zklamaná sama ze sebe, přála si a doufala, že alespoň někde na těle bude místo, které jí dá potěšení. Ale nebylo…
Vysvětluji jí, že není možné vnímat potěšení či slast, pokud máme v těle negativní emoce a traumata. V tomto případě jich je evidentně mnoho. Nelze se prostě vyhnout těmto zprávám našeho těla a proklouznout ke krásným zážitkům. Je nutné nejprve odstranit vrstvu emocí a bloky, které brání prožívat potěšení.
(Někdy se stane, že přijde klientka či klient, kteří moc touží po dotecích, ale jejich tělo je nedokáže plně přijmout. Tělo vždy ukazuje pravdu. Dotýkat se těla znamená dotýkat se emočních zranění, která v něm máme. Někdo jen místně, někdo na větší ploše, někdo má vlivem emočních bloků sníženou citlivost těla nebo naopak naprostou přecitlivělost, což je zrovna tento případ. Někdy jsou na tyto symptomy lidé zvyklí, považují je za normu, bývají pak překvapení, co všechno lze vnímat, když se přirozená citlivost či prožitek do těla vrátí.)
Rozumím její únavě, poradím jí, aby si doma nejlépe zalezla do postele a spala, všechno si postupně sedne, pár dnů po terapii se může ještě lecco dočišťovat. Odpočinek mnohému pomůže. Též ji žádám, aby se mi během následujících dnů ozvala.
(Délka terapie včetně rozhovoru, meditace a sdílení – necelých 5 hodin)
Ozvala se za tři dny. S tím, že první dva dny jí opravdu dobře nebylo, propadala úzkosti, že je neřešitelný případ, byla emočně velmi labilní, nyní ale cítí, jakoby z ní něco spadlo. Chce jít dál, cítí, že potřebuje přijít ještě jednou. Objednávám ji tedy přibližně za měsíc.
Když přijde po měsíci, vypráví mi, že to byly velmi zajímavé čtyři týdny, mnoho věcí se v ní poskládalo trochu jinak, uvažuje o dalších změnách ve svém životě, odkrývá mi některé souvislosti. Má však veliké obavy z dnešní masáže, bojí se, že si zase bude procházet očistcem. Poradím jí, aby nepředpokládala v žádném případě stejný průběh, tím si jen zbytečně limituje prožitek něčeho nového. Druhá terapie může být úplně jiná…
A je! Po prvních dotecích, kdy klientka zjišťuje, že její tělo nereaguje stažením ani bolestí, se velmi výrazně uvolňuje. Provádím velmi pomalou masáž, na každé části těla čekám nejprve na odezvu těla, zda mohu… Je krásné, když se terapeut naladí na každý kousek těla a vnímá okamžik, kdy ho prostě pouští hlouběji. Ono nám postupně začne věřit, začne věřit, že neublížíme.
Na těle klientky se objevuje ještě několik oblastí, kde jsou emoce a bolest, ale většinově se již dokáže krásně uvolnit do masáže, dovoluje mi dokonce jít do mnohem větší hloubky, otevírá se mi. Asi po hodině a půl masáže se klientka rozpláče, ale když se jí podívám do očí, vidím totální štěstí. Říká mi: „Jak je to možné, že je to tak hezké?“ Je to možné. A je v tuto chvíli jedno, jak. Stačí být plně v tom, prožívat cokoli, co zrovna je, ať už je to potěšení v těle, emoce nebo bolest.
Trochu se nám to potom střídá (bolest a potěšení), tlakové body jsou bolestivé poměrně hodně, ale tady se to skoro čeká. Zde cítí bolest naprostá většina lidí, někdy úlevnou, někdy skoro extatickou, někdy velmi nepříjemnou.
Ale převážnou část masáže klientka prožívá krásně uvolněně, často se usmívá. Sama bych nevěřila, že před měsícem tohle tělo bylo ve stavu naprosté tenze.
Velmi pomalu dojdeme až k masáži joni, pracuji velice pomalu, cítím, že je to část, kterou si sama klientka není příliš jistá, má strach, co ji čeká. Už během vnější masáže joni se však krásně uvolňuje, několikrát spontánně vykřikne, že „to je hrozně hezký, jak je to možný 🙂 …
Postupně se dostávám k vnitřní masáži joni, čekám na impuls jejího těla, až mě pustí. Klientka volně dýchá, je naprosto uvolněná, mám radost spolu s ní, cítím, že je vše v pořádku. Jsou místa uvnitř joni, kde je to pro ni příjemné, jsou ale i místa, kde dochází k velmi intenzivnímu emočnímu uvolnění pláčem, opravdu silné emoce. Paradoxně se pak z vteřiny na vteřinu střídají s rozkoší. U masáže joni vydržíme bez mála dvě hodiny, klientka je velmi ponořená v celém prožitku, reaguje spontánně, v takovém stavu často člověk i bolest a negativní emoce nevnímá úplně negativně, nebrání se jim, což je paradox. Je to tím, že prostě plyne v přítomnosti, nepřemýšlí, jen prožívá. Klientka si po masáži dokonce ani na tyto silné emoce nevzpomene…
Po této terapii je naprosto čilá, nadšená, září. Hned se objednává znovu, má strach, aby její tělo „nezapomnělo“ to nové prožívání.
Považuji za vhodné dát tomu ještě další terapii v blízké době.
(Délka terapie včetně rozhovoru, krátké meditace a sdílení – 6 hodin)
Na třetí terapii přijde z mého pohledu úplně jiná žena. Má jiný účes, jiné držení těla, září, těší se, je veselá, vypráví mi mnoho věcí.
Shrnuto v pár větách – užije si nyní krásnou masáž, je nádherné cítit, když tělo klienta v podstatě energeticky, ale i fyzicky vychází terapeutovi vstříc. Což se tu krásně děje. Za celou masáž dojde k jednomu jedinému emočnímu uvolnění a to v závěru masáže jóni, jsou to – řekla bych – všechny emoce zároveň. Je tu smích i pláč, je tu vzrušení, extáze, láska, radost…
I já se usmívám ještě cestou domů po této terapii, vlastně všechno dává smysl, z každé zdánlivě slepé ulice existuje východisko, minimálně po vlastních krocích zpět. Naše tělo si pamatuje všechny kroky, skrze něj se s nimi můžeme znovu setkat, přijmout je, vyrovnat se s nimi a jít prostě jinudy…
Jana
(Délka terapie včetně rozhovoru, meditace a sdílení – 6 hodin)
Sdílení klientky necelé tři měsíce po poslední terapii:
Ahoj Jani,
s odstupem ještě píši pár vět, jak se mi daří. V mém životě se toho po Tvém zásahu mění mnoho. K lepšímu, to se ví. To, co bylo před půl rokem, se zdá být před sto lety. Změnila jsem i práci, našla si konečně vlastní bydlení, vyhledávám společnost!, přitom víš, jak to pro mě bylo nemožné. Dokonce se zdá, že jsem možná na úplném počátku nového vztahu! Nevím, každopádně cítím snad prvně v životě přitažlivost k muži. A nebojím se..
Ráda se pro ostatní lidi rozepíši, pokud si ovšem vzpomenu na vše, třeba to někoho inspiruje a pomůže:
Absolvovala jsem u Jany tři terapie. Na první jsem šla, aniž bych tušila, co mě vlastně čeká. Chtěla jsem se v životě pohnout, co se týče vztahu k mužům, no, vybrala jsem si emoční terapii přes doteky, protože tohle bylo mé téma. Právě s doteky souviselo mnoho bolestných traumat, které mi nedovolovaly užít si blízkost a cokoli intimního.
Neměla jsem žádné zkušenosti s tantrou, neuměla si představit, co mě na terapii čeká. A tak trochu jsem doufala, že konečně prvně v životě prožiji doteky tak, aby mi přinášely radost.
První terapii jsem však téměř celou proplakala, bylo to velmi náročné. Prakticky jsem nebyla schopna přijmout ani něhu, ani pohlazení. Zpětně nedokážu říci, zda to byla více bolest fyzická nebo emoční, rozhodně jsem byla vyčerpaná a nedokázala jsem proces vnímat pozitivně. Tolik jsem si přála zažít něco hezkého a nechtěla jsem cítit bolest ani úzkost. I když rozum věděl, že je potřeba tím projít.Odcházela jsem s pocitem, že jsem nekonečná studnice trápení, že nejsem schopná prožít nic hezkého. Následující den to gradovalo, bylo mi úzko. Říkala jsem si, že jsem odepsaný případ. Ovšem po několika dnech přišla zvláštní úleva, něco bylo jinak. Najednou jsem věděla, že musím jít ještě na jednu masáž. Šla jsem asi po měsíci, s obavami…
Při druhé masáži jsem též plakala, tentokrát však dojetím a v úžasu z toho, co všechno jsem schopna cítit ve svém těle! Bylo pár bolestí, to ano, ale ty se naprosto ztratily v tom příjemném.
Pozorovala jsem samu sebe, jak jsem uvolněná, jak se těším, co za pocit mi přinese další kousek mého těla. Bylo to, jako by mi někdo odtáhnul oponu a dovolil mi vidět, tedy vnímat to, o čem jsem neměla na vlastní kůži ponětí.
Už po této masáži jsem cítila sílu dělat změny v životě. To je slabé slovo, spíš nadšení, elán. Byla jsem jak rozjetý vlak, který chce najednou konečně žít.
Na třetí masáž jsem se objednala rovnou a hlavně pro to, abych se ujistila, že to nebylo zdání, že mé nově nabyté prožívání bude trvat i za pár týdnů, že fakt cítím :).
Ze třetí masáže jsem odcházela vznášejíc se metr nad zemí. V euforii, s pocitem, že Život začíná, že jsem v pořádku, že prostě můžu..
Tímto Jani moc děkuji, vlastně teď zpětně to bylo celé skvělé, nyní chápu podstatu a důležitost první masáže. Vzpomínám si, jak na začátku při každém doteku na mě přišla vlna děsné úzkosti. V tu chvíli mi vždy hlavou proběhla myšlenka UŽ NECHCI. Tys však vždycky zastavila, dýchala se mnou. Mě to většinou rozplakalo, nebyla jsem zvyklá, že mi někdo věnuje pozornost, a že někdo vnímá, co se mnou je.
Po chvíli se to vždycky uklidnilo a najednou jsem sama věděla, že chci dál. Vlastně mi tento postup umožnil jít stále dál, jinak bych asi utekla po pěti minutách, nevím..
Také mi pomohla některá Tvá slova. Že je to v pořádku tak, jak je a ať to nikam netlačím. Protože ano, mělas pravdu, já v některých chvílích měla pocit, že jsem fakt nenormální, divná. A že v pořádku to rozhodně není.
Tyto slova si od té doby říkám i v některých situacích, které mi život přináší.
Tím Ti chci poděkovat za opravdu nekonečnou trpělivost a cit, že jsi zastavovala na každý můj nepatrný náznak toho, že je toho na mě příliš. Žes mi dala nekonečně času, mohla jsem chtít i nechtít. Vím, že to se mnou nebylo snadné.
A také za to, žes mě o ničem nepřesvědčovala, žes před první terapií poslouchala všechny ty mé lítosti a stesky, aniž bys nějak dala najevo, že už to stačilo. Protože já teď s odstupem skoro nechápu, co jsem tam všechno na Tebe vychrlila. Neměla jsem od toho všeho žádný odstup, nic jiného jsem neviděla. Vlastně jsem to potřebovala ze sebe vysypat.
To mi teď připomíná, že jak jsem přišla na třetí masáž, teprve jsem si všimla mnohých detailů v interiéru, všimla jsem si, že hraje hudba, cítila jsem vůni. Nechápala jsem, jak to, že minule to tu nebylo. Bylo, to jsi mě ujistila, jenom jsem prostě nevnímala. To je pro mě opravdu unikátní zjištění. Člověk dost možná přes clonu svých trápení fakt mnoho věcí nevidí, neslyší. Ono to pokračovalo i mimo Tvůj prostor, na ulici, doma. I mně známí lidé se zdáli být jiní, možná jsem je teprve opravdu zaregistrovala, jací jsou.
Takže nyní vidím tolik věcí, tolik možností…
A také mnoho lidí mi říká, že mě nepoznává, a co, že se to se mnou stalo? V dobrém slova smyslu, samozřejmě.
Děkuji Ti za vše, jsem za to opravdu velmi vděčná. Myslím, že takto to vypadá, když člověk dělá to, pro co byl stvořen. Ráda se Ti ozvu, pokud můžu, jak se můj život vyvíjí dál.
Lenka